Ourtigo(-bastardo)
Lamium hybridum
Lamiaceae Labiaceae
Nom en français : Lamier découpé.
Descripcioun :Aquelo ourtigo-bastardo dóu gènre Lamium, pulèu raro, trachis dins li pelouso un pau umido, lis ermas e li culturo. Sèmblo èstre entre l'ourtigo-roujo e lou mauvige, pamens un pau pu grando. Se recounèis à si fueio e bratèio descoupado e dentado.
Usanço :Li fueio e li flour devon èstre manjadisso coume la maje part di Lamium. (F. Couplan, op.cit. p. 360). Pamens la fau pas acampa qu'èi marcado sus listo roujo, catégourìo LC, es à dire soucit minour.
Port : Erbo
Taio : 5 à 30 cm
Fueio : óupousado
Tipe bioulougico : Teroufite
Cicle bioulougico : Planto de l'an
Gènre : Lamium
Famiho : Lamiaceae
Famiho classico : Labiaceae
Ordre : Lamiales
Coulour de la flour :
Roso
Petalo : irreguliero
Ø (o loungour) flour : 1 à 2,2 cm
Flourido : Printèms
Ivèr
Sòu : Si (Ca)
Autour basso e auto : 0 à 1200 m
Aparado : Noun
Febrié à jun
Liò : Tepiero
- Ribo
- Champ
- Ermas
Estànci : Mesoumediterran à Mountagnard
Couroulougi : Euroupenco-Ouèst
Ref. sc. : Lamium hybridum Vill.,1786
Móutounet(-lusènt)
Scabiosa lucida
Caprifoliaceae Dipsacaceae
Nom en français : Scabieuse luisante.
Descripcioun :Lou móutounet-lusènt trachis dins li melounié e lis esboudèu de mountagno. Es uno planto que sèmblo proun au coumun móutounet, Scabiosa columbaria, pamens li fueio basalo entiero soun lisco eici, sènso péu e bèn lusènto. Fai mens de flour coumpousado (1 à 2 "capitule" en liogo de >3 ) peréu.
Usanço :Li fueio soun manjadisso mai proun amaro.
Port : Grando erbo
Taio : 30 à 100 cm
Fueio : alterno
Tipe bioulougico : Emicriptoufite
Cicle bioulougico : Planto renadivo
Gènre : Scabiosa
Famiho : Caprifoliaceae
Famiho classico : Dipsacaceae
Ordre : Dipsacales
Coulour de la flour :
Vióuleto
Petalo : 5
Ø (o loungour) flour : 2 à 2,5 cm
Flourido : Printèms
- Estiéu
Sòu : Ca
Autour basso e auto : 800 à 2800 m
Aparado : Noun
Jun à avoust
Liò : Melounié
- Pelouso
- Esboudèu
Estànci : Mesoumediterran à Mountagnard
Couroulougi : Éurasiatico
Ref. sc. : Scabiosa lucida Vill., 1779